První divadelní představení v obci sehrál spolek Omladina r. 1912 Na statku a v chaloupce. Sehrál ji tehdy řídící rechtor obecné školy Jan Hauerland v hostinci U Matějíčků. Pak to byly v r. 1919 Pomněnky. K výraznému oživení divadelní činnosti nastává až po r. 1919 po založení tělocvičné organizace Sokol, při které byl ustaven divadelní spolek.
Hlavním iniciátorem, který stál u zrodu sokolského divadla byl malíř a grafik Jiří Pacák (č. 37). Na jedné z první schůzí Sokola byl přijat jeho návrh na vytvoření ochotnického spolku, do jehož činnosti se postupně zapojovaly rodiny z Újezdce a Těšova, místní učitelé Opletalovi, Coufalíkovi, Chalupovi, Fillová, Zatloukalová, Čermák, Kavan, Vízner a další. Připojili se i zaměstnanci zdejší železniční stanice Filípek, Šelman, Kučírek a Štefka. Hybnou silou spolku v předválečné éře ovšem zůstávala Pacákova rodina, která se podílela na činnosti režijní, na úpravách kostýmů, maskování, výrobě scény i na samotné propagaci. Finační podporu nacházel spolek u příznivců Sokola, jakými byli např. Janáček, Berák, Müller aj.
Hlavním iniciátorem, který stál u zrodu sokolského divadla byl Jiří Pacák (č. 37). První divadelní premiérou ochotníků Sokola byla v r. 1919 hra K. H. Borovský. Spolek hrával v hostinci U Matějíčka až do vybudování nového sálu U Čudů v r. 1922. Soubor hrával dva až tři inscenace ročně (např. Pytlákova schovanka, Rozmarýn, Podskalák, Otec, Maryša). Ve dvacátých letech byl vytvořen další ochotnický spolek (Jan Lekeš, Jindřich Skácel, Jan Červenka) s širokou ochotnickou základnou. Svoji činnost zahájil spolek představením hry Srdce a peníze v r. 1923. Od r. 1924 sehrál spolek další hry např. Lešetínský kovář, Pasačka z Lurd, Chudý písničkář, Kříž u potoka. Ke změnám v zaměření dramaturgického plánu dochází v třicátých letech (Psohlavci, Palackého třída, Poslední od Zborova, Jízdní hlídka). K divadlu se připojují místní muzikanti, a tak se často hrají i operety a hry se zpěvy (Z českých mlýnů, Děvče z přívozu, U panského dvora, Hospůdka u Markýty, Ta naše písnička česká - ta byla zakázána). K ochotnické činnosti se připojovala i školní mládež z místní školy a divadlo se stávalo náplní i dalších spolků. Orelský divadelní spolek sehrál svoji Krásnou Damaris - 34 v sále hostince Václava Důbravy, kde nacvičoval. Po 2. světové válce opět činnost ožívá a spojují se ochotníci obcí Újezdec a Těšov (Gazdina roba - 47, Noc na Karlštejně - 47, Slavný mistr Kopřiva - 50).
V padesátých letech dochází k rozkvětu divadla. V obci často hostují jiné soubory a poměřují tak kvalitu domácích. S nimi začíná jako režisér spolupracovat brodský ochotník Antonín Coufalík (Strakonický dudák - 53, Radúz a Mahulena - 54, Chudák manžel - 54, Jedenácté přikázání - 55, Paní Marjánka, matka pluku - 57, dále Kolébka, detektivka Vrah jsem já, Půlnoční mše). V padesátých letech dochází taky k výrazné rekonstrukci místního sálu, o kterou se zasloužila Osvětová beseda řízená ředitelem místní školy Janem Mlčákem. V souvislosti s touto rekonstrukcí bylo rozšířeno jeviště a vybudováno stálé kino (provoz zahájen v r. 1959).
V šedesátých letech činnost stagnuje, z iniciativy Jana Mlčáka a podpory SRPŠ přebírá aktivitu dětský soubor. O jeho další růst se přičinili i členové místní organizace ČSPO (Československý svaz požární ochrany), kteří svoji divadelní činnost zahájili v r. 1963. Pohádka Na Zakletém zámku měla premiéru v roce 1964. Dětský divadelní soubor ZDŠ s představením Čaroděj Och patřil na okresní přehlídce v r. 1965 k vítězům kategorie 1. - 5. tříd. Posledním představením byla komedie Slovo má babička - 69.
Činnost obnovují mladí ochotníci v r. 1971 - herci Ladislav Řezníček a Helena Dostálková a režisér a herec Karel Řehák, který nastudoval další inscenace Lucerna - 72, U pokladny stál - 73, Naši furianti - 74, Mordová rokle - 75, Charleyova teta - 77 (účast na oblastní přehlídce ve Spytihněvi), Skřivánek - 78, Paličova dcera - 79, Kaviár nebo čočka - 80, Hrátky s čertem - 82, Dámy a husaři - 83, Strakonický dudák - 84, (krajská přehlídka v Třebíči), Ženitba - 85 (krajská přehlídka v Němčicích na Hané, cena za herecký výkon Ladislav Řezníček), Těžká Barbora - 87, Prolhaná Ketty - 88. V roce 1989 připravil soubor ještě pásmo Možná bude i sranda. V souboru se vystřídala celá řada ochotníků z Újezdce a Těšova a soubor během svého působení získal řadu uznání na přehlídkách a festivalech. V turbulentních dobách 1989/1990 ztrácí soubor zázemí pro zkoušky - sál v místní hospodě a přerušuje činnost. Mladí členové ještě nacvičí v r. 1991 Svěrákovu a Smoljakovu hru Dobytí severního pólu a Vizionář a to byl poslední počin ochotnického divadla v obci.
(Podle sborníku Historie ochotnického divadla k výročí 65 let TJ Sokol Újezdec - Těšov, vydáno 1984, autor Ladislav Řezníček a dodatku k historii téhož autora).
Od r. 1972 se pan Ladislav Řezníček ujal vedení kroniky Divadelního kroužku Újezdec - Těšov. Kronika je rozdělena do dvou svazků - 1. kniha a 2. kniha. Profil a historii ochotnického divadla pak podrobně dokumentuje brožura Historie ochotnického divadla, která tvoří další část kroniky.
