Na podnět některých příslušníků legií, kteří se vrátili z I. světové války koncem prosince 1918, se v hostinci U Klečků sešli bratři Jan Němeček – řídící učitel, Josef Ďurďa – Újezdec č. 37, Josef Šobáň – Újezdec č. 84 a František Červenka – Újezdec č. 141 (pozn.: hostinec U Klečků)
stával na místě dnešní zahrádky hostince U Čechů). Na této schůzce vzešel návrh založit v obcích Újezdec a Těšov organizaci Sokol.
Výše jmenovaní požádali o spolupráci další občany, zejména řídícího učitele Františka Matěje, Františka Opletala a Rudolfa Sedláře, kteří potom připravili a provedli ustavující schůzi. Ta se konala v únoru 1919 v hostinci Karla Balajky u nádraží (pozn.: nyní hostinec U Nádraží) za účasti 50 mužů a 10 žen. Ustanovující schůze se zúčastnili občané z Újezdce i Těšova, a to z rodin Josefíkových, Haluzových, Šobáňových, Matějových, Červenkových, Ďurďových, Kundratových, Mudrákových, Sedlářových, Jančářových, Kusákových, dále byli také přítomni Ludmila Buriánová, Jaroslava Klaudiny, Eduard Kovařík, Josef Šustek, Jaroslava Grygarová a Richard Minařík. Schůze se zúčastnili i zástupci Uherskobrodské jednoty, kteří osvětlili význam založení této organizace, která byla národní, nepolitická a bez náboženského přesvědčení. Všichni zúčastnění zvolili sedmičlenný výbor, do jehož čela byl postaven Rudolf Sedlář (+3 náhradníci). Výbor si vytyčil činnost pro další léta a rozhodl se aktivně věnovat tělovýchovné a kulturní činnosti.
V tělovýchově byla utvořena družstva mužů a dorostu, která cvičila na školním hřišti vždy v neděli odpoledne. Tělocvičné nářadí, hrazdy a bradla byly vypůjčeny ze školy v Uherském Brodě. Konávala se veřejná vystoupení za účasti vojenské hudby, první takové vystoupení v rámci okrsku se uskutečnilo na Nivě v Újezdci v roce 1926. V letech 1930 – 1931 se začalo upravovat hřiště Na rybníku, v místě, kde se dnes nachází areál tělovýchovné jednoty. Poslední veřejné cvičení se uskutečnilo na 10. sokolském sletu. Přerušení činnosti Sokola zapříčinila II. světová válka. V roce 1940 byla tělovýchovná činnost zakázána a veškerý majetek Sokola zabaven, mimo jiné i značná finanční částka, určená na stavbu sokolovny. Někteří členové Sokola se ovšem se zákazem nesmířili a začali pracovat v ilegálních hnutích. Za tuto činnost byli bratři Jaroslav Červenka a Josef Šobáň vězněni v koncentračním táboře a na následky věznění zemřeli. Tělovýchovná činnost pak byla obnovena 10. června 1945 a hned v následujícím roce se konalo první veřejné vystoupení.
Aktivity kulturní
Hlavním iniciátorem, který stál u zrodu sokolského divadla, byl malíř a grafik Jiří Pacák. Na jedné z první schůzí Sokola je přijat jeho návrh na vytvoření ochotnického spolku, do jehož činnosti se postupně zapojovali rodiny z Újezdce a Těšova, místní učitelé Opletalovi, Coufalíkovi, Chalupovi, Fillová, Zatloukalová, Čermák, Kavan, Vízner a další. Připojili se i zaměstnanci zdejší železniční stanice Filípek, Šelman, Kučírek a Štefka. Hybnou silou spolku v předválečné éře ovšem zůstávala Pacákova rodina, která se podílela na činnosti režijní, na úpravách kostýmů, maskování, výrobě scény i na samotné propagaci. Finační podporu nacházel spolek u příznivců Sokola, jakými byli např. Janáček, Berák, Müller aj. Jako jedna z prvních byla uvedena divadelní hra Václav Hrobčický z Hrobčic, brzy následovaly další, především z vlasteneckým zaměřením, jako Psohlavci, Kutnohorští havíři, Lucerna aj., z nichž představení Páni (od A. Horákové) bylo dokonce sehráno ve volné přírodě.
Zápis z těšovské školní kroniky, který je datován rokem 1923, hovoří o nutnosti změny názvu na "Sokol pro Újezd-Těšov" pro značný přírustek členů z Těšova. Ve stejném roce se uskutečnilo několik přednášek (O osvobozeném díle; O alkoholismu a O republikové výchově) řídícího učitele z Těšova Františka Opletala. K největší základně Sokola patřil od prvopočátku oddíl kopané.
Podle článku na webových stránkách Sokol Újezdec-Těšov.