KONEC II. SVĚTOVÉ VÁLKY V ÚJEZDCI A TĚŠOVĚ
Osvobození Újezdce a Těšova
Už začátkem roku 1945 se dalo tušit, že konec války se blíží. Začátkem ledna byli povolávání chlapci ročníků 1921-1923, kteří byli ještě doma, na zákopové práce. Většina z nich byla v Kladrubech Nemeticích, část v Uherském Brodě. V polovině února byli muži od 15 do 55 let zaměstnáni pod dozorem Němců na kopání zákopů a kulometných hnízd v okolí obce. Dozor nad nimi vykonávali Němci, kteří byli na frontě zraněni a po vyléčení převeleni jako dozorci v zázemí.
Po svých svěřencích vyžadovali při svačinách a obědech chleba a další jídlo. Kulometná hnízda byla u železničního mostu na trati k Šumicím, směrem k Luhačovicím v lese nad lázněmi i jinde. Velké protitankové příkopy byly mezi č. 79 a 49 u silnice k Luhačovicím. Dřevěný zátaras ze smrkových klád uzavíral silnici Uherský Brod – Luhačovice. Na staré silnici u úvozu u hřbitova byl vykopaný hluboký příkop, přes který byla jen dřevěná lávka pro pěší. Kvůli nedostatku paliva se ve škole neučilo od vánočních prázdnin až do února. Děti dostávaly jen domácí úkoly. Koncem února byly zavřeny všechny školy v okrese, protože vypukla epidemie skvrnitého tyfu. Vyučování začalo až v dubnu po velikonočních svátcích, ale po několika dnech bylo zase zastaveno. Od 7. dubna bylo přerušeno spojení se světem. Pošta přestala přijímat
i doručovat všechny zásilky. 
Blížící se konec války signalizovaly přesuny vojsk. V prvním týdnu po Velikonocích projíždělo Újezdcem mnoho vojska i civilního obyvatelstva ze Slovenska. Na faře spali po dvě noci maďarští důstojníci se svými sluhy. Tak přetížili domácí vodárnu, že motor vypověděl službu. Další týden byli na faře dva němečtí důstojníci se svými ordonancemi. Zásobovali vojsko municí. Vystřídal je útvar, který opravoval zbraně v pojízdných dílnách. V polovině dubna se už blížila fronta. V neděli 15. dubna muselo být přerušeno kvůli náletu na Uherský Brod kázání v kostele. Po tomto náletu se některé rodiny z Uherského Brodu přestěhovaly do Újezdce a vinohradů. V Rubaniskách u revírníka bydlelo pět rodin. Kanonáda a letecké útoky byly na denním pořádku. Lidé žili v napětí a strachu. Fara, přestože byla bez elektrického proudu, sloužila jako noclehárna. O čtyři dny později vyhořelo v Šumicích pět domů. Němci je polili hořlavinou a zapálili, prý pro výstrahu za sabotáž. Kvůli stálým náletům se bohoslužby v Újezdci konaly jen brzy ráno a večer. Jak vzpomíná tehdejší farář Tylčer, v tomto týdnu přicházeli věřící hojněji ke svátostem. Od další neděle byl vyhlášen zákaz vycházení civilního obyvatelstva od 19.30 do 5.30 hodin. 
Ve středu 25. dubna už byly v okolí těžké boje. Střelba se ozývala od Lopeníku, bojovalo se o Korytnou, Nivnici a další obce. Lidem shromážděným v kostele na svátek sv. Marka to nahánělo hrůzu. Celý kostel duněl a okna drnčela. Dělové rány a výbuchy pum se ozývaly po celý den. Noc byla klidná, ale ráno všechno začalo znovu. Další den šli někteří muži pozorovat situaci na frontě od hřbitova u staré márnice. Jeden z nich měl dalekohled a komentoval pro ostatní, jak boje probíhají. Někdy bylo nutné ulehnout do děr, protože přelétávala letadla. Dalekohledem bylo krásně vidět, jak od Nivnice a z lesa i Králova vyběhne občas pár postav, zalehnou a zase běží dál. Odpoledne již bylo možno rozpoznat rojnice, jak se za podpory minometů pomalu blíží ke Kozákovu mlýnu a prvním brodským domům. Před polednem už letadla nalétávala na Uherský Brod a bombardovala ho. V odpoledních hodinách se začal boj stupňovat a Němci se dali na ústup, protože nemohli vydržet nápor postupujících osvoboditelů. Od Nivnice a Horního Němčí dopadaly na Němce prchající po staré silnici k Těšovu až do Ujezdce střely. V újezdské farní kronice je o tom zápis: "Když se objevila první skupina prchajících Němců, byl jsem u kostela a díval jsem se, jaký zmatek byl v Kostelní ulici, do které zamířilo prchající vojsko koňmo, pěší v klusu. Dojeli až k místu, kde si sami pro sebe nechali vykopat hluboký protitankový příkop. Ozývalo se tam hulákání a řev spojený se strachem, aby ustupující do té ulice nejezdili, že se tudy nedá projet na silnici. Jak se tam otočili, to nevím, ale za chvíli už jeli okolo kostela po staré silnici ke hřbitovu a tam je čekalo to stejné jako v Kostelní ulici. Přes silnici v úvozu byla jen lávka pro pěší. Jak tam řešili ústup, nevím, protože se ozvala střelba a to nás zahnalo do krytu, který jsme si vykopali za stodolou."
Při pohledu na prchající Němce se obyvatelé Újezdce už radovali, že brzy tady bude ruská armáda a bude pokoj. Vojáci však osvobodili Uherský Brod a zůstali stát. Radost Úježďanů byla předčasná. V noci se Němci stáhli zpět a zaujali postavení na obranu. První obětí bojů se stal Jan Hanák, který byl zasažen střepinou granátu. Množství vojska, které odjíždělo po silnici k Luhačovicím, dávalo naději, že bude brzy klid. Bohužel tomu bylo právě naopak. Lidé už ani neopouštěli kryty, protože střelba v bezprostředním okolí naznačovala, že se jedná o boj muže proti muži. Po tři hodiny ani na chvíli neustala. Pořád bylo slyšet křik a velení Němců, kteří manévrovali nad kostelem, pod hřbitovem a v hluboké cestě. Byl silně poškozen kostel, mnoho domů a vyhořelo několik stodol.
V sobotu 28. dubna 1945 v pět hodin ráno obsadili faru Němci. V krytu si zřídili telefon z něhož dvakrát telefonovali pro zraněné, které si přivezli s sebou. Když ale bylo průčelí fary zasaženo granátem a celá fara se otřásla, sbalili telefon a utekli. Ranění byli odvezeni pancéřovým vozidlem. Rozhodující část bojů o Újezdec a Těšov popisuje kronikář takto: "Fara i kostel dostaly tolik zásahů, že náš kryt opustili někteří lidé a odešli do jiného krytu. Palba se stupňovala a náš kryt v sobotu večer vyhledala pí Josefíková se dvěma dcerami a pí Kandrnálová a přinesly smutnou zprávu, že se kouří ze střechy kostela. Byla to pravda, ale na hašení nebylo ani pomyšlení. Nikdo si netroufal vyjít z krytu. Plechová střecha kostela se bortí a hustý kouř se dere nad římsou. Na faru přišli dva vojáci se vzkazem a rozkazem, že mají být všichni muži koncentrováni na jednom místě, protože prý bylo na německé vojáky vystřeleno z domku naproti kostela. Šli jsme na místní velitelství.
Velitel nám oznámil, že musí mít muže v dohledu. Přikázal nám sdělit lidem, že za každý pokus o útok na Němce bude deset mužů zastřeleno." Z vesnice pronikají smutné zprávy o dalších mrtvých. Uprchlíci z horního konce obce hledají jiné úkryty, neboť v těch místech probíhají boje. "Noc z neděle na pondělí a celé pondělí jsme prožívali v krytu za neustálé palby válčících. Modlili jsme se růženec za růžencem a litanie za litaniemi. Noc na úterý 1. května už byla klidnější. Ráno přišel p. Červenka dojednat pohřeb padlých a také radostnou zprávu, že obec je už v rukou Rusů," popisuje dále kronikář. Radost z osvobození však záhy střídají všední starosti o obživu a částečně i rozčarování z chování vojáků. První válečná kontribuce hned první den po osvobození činila 200 vajec, 50 slepic a 4 prasata. Lidé odnášeli své věci znovu do krytů, protože začínalo rabování, které odnášely především opuštěné domy. Ve středu 2. května se konal společný pohřeb válečných obětí.
Z Těšova zahynuli při osvobozovacích bojích Jan Hanák, Vladimír Haluza a Cyril Jančář. Z Újezdce Josef Josefík, Růžena Kubíková, která byla roztrhána přímým zásahem granátu, a školák Dominik Toral, kterému se stala osudnou hra s nevybuchlým německým granátem. Z Polichna, které také patřilo k újezdské farnosti, byla pohřbena Barbora Kusáková. Po letech utrpení a válečných hrůz se život v Újezdci a Těšově pomalu navracel do normálních kolejí.
Z dobových kronik, ze zápisů Vilibalda Růžičky (Uh. Brod), Tomáše Lekeše st. (Újezdec, Těšov), Josefa Křivdy (Havřice) a ze vzpomínek pamětníků.