Oddíl kopané byl založen v roce 1930 a od počátku patřil k největší základně TJ Sokol. Založení oddílu propagovali zejména lidé, kteří za první republiky zajížděli za prací do Vídně a Pešti. Skupinka těchto nadšenců měla k provozování svého oblíbeného sportu velmi těžké podmínky. Svá utkání hrávala na různých pláccích v obou obcích. V Újezdci to bylo „Na Kútíku“ a „Na Zamlýní“, v Těšově potom „Na Lukách“, „Na pocestí“ a „Na Podchalůpčí“.
První kopanou provozovala nezávislá družina sportovců (byla však registrována), která nemajíce vlastního hřiště hrávala pouze přátelská, tzv. „zájezdová“ utkání. Mistrovské soutěže se zatím nemohla zúčastňovat, neboť podmínky byly až příliš skromné. Pro hru samotnou byly k dispozici jenom malé plácky a družstvo nemělo téměř žádné finanční prostředky. Ve 30. letech 20. století se začali tvořit nové fotbalové kluby v blízkém okolí, např. v Havřicích, Nivnici, Strání, Šumicích, Záhorovicích, Bojkovicích či Luhačovicích. Do těchto vesnic jezdívali těšovští fotbalisté většinou na kole, a protože nebylo žádných hřišť, hrávalo se většinou na pastvinách, což samozřejmě přinášelo řadu zajímavých zážitků.
Nad celou Evropou se stahují mračna II. světové války a podzimní kolo mistrovských soutěží 1938-39 již ani není dohráno. V důsledku všeobecné mobilizace byla od poloviny měsíce září zastavena veškerá sportovní činnost. Soutěže byly dohrány jednokolově až za německé okupace na podzim roku 1941. V obou obcích, Těšově i Újezdci, je veškeré sportovní dění mimo fotbal zakázáno, a tak jsou zde opět vytvořeny samostatné SK.
Fotbal se ve válečných letech hrál naplno a s veškerým elánem a nadšením. V jedné z tříd tzv. Hemeleho župy hrály vedle Těšova a Újezdce také Havřice, Nivnice, Bánov, Strání, Záhorovice, Šumice, Bojkovice a Luhačovice. Těšovjané byli po většinu ročníku na samé špici, ovšem rivalita, zejména s Újezdcem, bývala velká a pořadatelé měli při vzájemných utkáních většinou plné ruce práce. V obou fotbalových klubech byla vytvořena dvě družstva dospělých (A i B) a dorostenecké družstvo. Nemajíce však vlastního hřiště, zajížděly oba kluby ke svým utkáním do blízkých obcí. Touha po vlastním hřišti byla ale stále naléhavější. Za podpory některých členů obce se podařilo dosáhnout toho, že v neděli 11. října 1942 mohli hráči SK Újezdec hrát svůj první historický zápas na vlastním hřišti, a to „Na Pile“. Oba kluby pak střídavě na tomto provizorně zbudovaném hřišti sehrávaly svá utkání. Koncem prosince 1945, za účasti 45 členů, se koná valná hromada v Újezdci a po volbě nového výboru je opět rozhodnuto ponechat samostatně oba kluby, těšovský i újezdský. Nezdravá rivalita tedy dočasně zvítězila.
Přestože bylo rozhodnuto i nadále pokračovat v mistrovských soutěžích, objevily se nenadálé komplikace. Tehdejší majitel pozemku „Na Pile“ nedal další souhlas k pronájmu stávajícího hřiště, a tak muselo dojít k zastavení činnosti obou družstev dospělých i dorostu. Této nepříjemné situace okamžitě využily oba uherskobrodské kluby, ČSK a AC Orel, které projevily zájem o špičkové hráče obou SK. Do těchto oddílů navíc přešel i majetek obou klubů, ale s podmínkou, že pokud bude fotbal v Těšově či Újezdci obnoven, vrátí se zpět původnímu majiteli.
Ztráta fotbalového hřiště a vůbec obou fotbalových klubů nejvíce postihla mládež. Ta se však svého fotbalového nadšení nechtěla jenom tak vzdát, a proto pravidelně každou neděli hrávala přátelské utkání Újezdec versus Těšov na provizorním plácku „V Rubaniskách“, který byl určen jako neutrální půda pro obě strany.
Po únorových událostech v roce 1948 se vládnoucí silou v celé zemi stala Komunistická strana Československa, v jejíž rukou se soustředila veškerá moc ve státě a společnosti. Ve stejném roce byla sloučena i tělovýchova a dochází ke vzniku Sokolu Újezdec – Těšov. Nastává oživení činnosti několika sportovních odvětví a v roce 1949 je (znovu)vytvořen i fotbalový oddíl, jehož stěžejním úkolem je vyhlédnutí vhodného pozemku pro nové a tentokráte již vlastní hřiště. Pro nedostatek vhodného místa však bylo dohodnuto, aby se stávající Sokolské cvičiště „Na Rybníku“ upravilo na fotbalové hřiště. Jeho vybudování stálo hodně úsilí a námahy. Na polovině současného sportovního areálu bylo cvičiště a zbývající polovinu tvořil močál. Nezměrným úsilím a nadšením všech členů fotbalového oddílu, jednoty Sokol a některých občanů obou obcí se za obrovských finančních potíží (na vybudování hřiště se pořádaly u členů Sokola a fotbalového oddílu finanční sbírky, zapůjčené finanční částky byly ale postupně všem dárcům vráceny) podařilo fotbalové hřiště dobudovat.
Podzimní mistrovské soutěže ročníku 1951-52 již byly odehrány na nově vytvořeném hřišti. Do této doby se všechna mistrovská a přátelská utkání hrávala na hřištích soupeřů nebo v sousedním Uh. Brodě. Z obou uherskobrodských fotbalových klubů byl navrácen svěřený majetek, navíc byla oddílu darována i fotbalová výstroj a postupem času se vrátila i většina dříve odejitých hráčů. Na slavnostní otevření nového hřiště byl pozván v té době velmi populární tým – mužstvo Sokolu Nivnice. Utkání dospělých bylo odehráno za již tradičně velké divácké účasti, neboť příznivci tehdy již velmi populárního sportu mohli po velmi dlouhé době zhlédnout utkání na „své“ domácí půdě.
Podle článku na fotbalunas.cz, kráceno.