Úvodem je třeba předeslat, že Poolšaví a Uherskobrodsko bylo plně osídleno již v mladší době kamenné a je tedy více než pravděpodobné, že stejně tomu bylo i v místech,kde se dnes nachází bývalá vesnice, dnes městská část Uherského Brodu - Újezdec.
Pro vývoj osídlení v historické době od 10. století měla pro území okresu značný význam existence dřívějších velkomoravských hradisek (Kliment u Osvětiman, Bolegradica u Hradčovic, Vala ve Vlčnově, Sklepisko u Košíků atd.), z nichž prvořadé postavení měl velkomoravský Velehrad. Kolem některých z těchto hradisek se v průběhu středohradištního období dotvářela postupná síť zemědělských sídlišť, vesnic, na než plynule navazovalo mladší osídlení z 10. - 12. století až 1. poloviny 13. století.
Vznik Újezdce u Luhačovic lze klást nejpozději do 12. století. Obec se poprvé připomíná v roce 1371 v držbě Stacha ze Šarova. V roce 1374 vlastnil Újezdec a Zákřov Vítek z Újezda. V této době byla asi ve vsi vybudována tvrz, která se poprvé připomíná na počátku 15. století. V roce 1408 bratři z Újezda Ješek a Mareš předali své díly na Újezdci a Zákřově se dvěma dvory a s patronátem v Újezdci Filipovi z Újezda. Ten v roce 1415 odevzdal Újezdec s patronátem a tvrzí Zákřov Janovi z Dlouhé vsi, který však v roce 1457 právně předal Újezdec s pustým Zákřovem Filipovi z Újezda zpět. V roce 1455 držel zboží Václav z Újezda. V roce 1464 přijala Eliška z Újezda do společenstva své syny, které měla s Mikulášem z Nevojic, na své zboží v Újezdě, v Zakřově a v Těšově; byli to Jiřík a Aleš z Vojnic. V roce 1482 přepustili Jiřík, Aleš, Barbora, Anežka a Markéta, vlastní sourozenci z Vojnic, Újezdec, Těšov a pustý Zákřov s dvorem a s podacím v Újezdci Janu Deňovi z Žákovi. Poté sdílela ves osudy Těšova.
